Historie

Musíme se znovu naučit být hrdí na naši minulost a znova se dopracovat k vědomí, že jsme národ s přirozeným kulturním posláním; jen tak v sobě zase upevníme pocit vzájemné pospolitosti.“ — Albert Einstein

Informace o organizaci

Důležité okamžiky z historie Spolku rybářů v Nekoři

Málokterý český rybářský spolek se může pochlubit tak starou tradicí svého založení, jako spolek rybářů v Nekoři. V letošním roce jsme oslavili 135 let od jeho založení. A budeme-li si pročítat více jak sto let staré záznamy v kronice, stále více v nás poroste pocit hrdosti nad obrovským množství vykonané práce, ale současně i pocit povinnosti v této činnosti pokračovat.

Díváte se na titulní stranu kroniky Rybářského spolku v Nekoři, založeného 20. března  1884 sedmi nekořskými občany. Byli to pánové Josef Víteček, Hugo Schiktanz, František Rejholda,,František Vejcl, Petr Hubálek, Alois Felcman a Josef Šmok.

Zpráva jednatele je nadepsána „Přehled dějin Českého rybářského spolku v Nekoři od r. 1884 “ . Stojí zato citovat některé pasáže, které svědčí o tom, že nekořští rybáři byli významnými průkopníky v umělém chovu lososovitých ryb, zejména pstruha a lososa.

Ze zprávy cituji: „Jest všeobecně známo, že z oborů národního hospodářství bylo až do doby nynější rybářství tím nejzanedbávanějším odvětvím a to zejména u nás v Čechách, některé krajiny ovšem vyjímaje. Řeky naše druhdy velikým bohatstvím ryb slynoucí chudly stále. A co jest, aneb bylo příčinou ubývání ryb v řekách našich? Nechybíme, řekneme-li, že v první řadě jsou to četné průmyslové závody, které vypouštěním odpadků ryby otravují a z okolí svého úplně vytlačují.Mimo to řádilo a až dosud řádí hrozně ve vodách našich nemírné chytání ryb, beroucí napořád v sítě své všecko. Následkem toho některé druhy ryb byly úplně vyhubeny, jiné pak nesmírně ztenčeny.“

Následuje pak výčet dalších příčin, zejména mýtění lesů a ubývání přirozené potravy. Jak je vidět, za 120 let se toho mnoho nezměnilo

Shora uvedených oněch 7 lidí se vydalo na zkušenou do nedalekého Kostelce nad  Orlicí, kde bylo sídlo tehdy prvního rybářského spolku a jeho předseda pan Sýkora jim vše dopodrobna vysvětlil. Prohlédli si líheň (jak říkali ústav) a rozhodli se začít stejně tak v Nekoři, neboť jak říkali:: “poloha krajiny zdála se jim mnohem příhodnější než v Kostelci“. Po návratu svolali do školy schůzi občanu na den 6 dubna, pozvali kosteleckého předsedu s přednáškou o umělém chovu, aby pak: „ založení spolku urychlil a jim přátel sjednal“ . Na závěr společně vypustili 15.000 losůsků do nekořského potoka. Přihlásilo se 40 občanů a spolek byl založen. Založení spolku oznámili  prof. Dr. Antonínu Fričovi, tehdejšímu významnému našemu ichtyologovi.

Jako první počin spolku bylo odhodlání postavit líheň.Tehdy postavili první líheň  naproti školy, ve stráni na louce pana Josefa Koska, kde vytékal pramen. Samozřejmě naráželi na finanční obtíže a proto jakýkoliv příspěvek vítali. Uspořádali mezi sebou sbírku do které přispěla   celá řada nekořských občanů. Zvláště si považovali daru “velmi urozené  paní hraběnky Anny ze Stubenbergů, majitelky panství Kyšperského“, která darovala za 30 zlatých stavebního materiálu a prof. Antonína Friče, který přispěl 6 kalifornskými aparáty a ještě jinými rekvizitami k umělému chovu ryb potřebnými.          

Na podzim po postavení líhně provedli první výtěr a stojí zato ocitovat zápis v kronice: „s velikou pozorností a opatrností vytřeli jsme něco přes 4.000 jiker a sice natřikrát (31.X, 4.XI  a  8.XI. ) a uložili do aparátů. S toužebností, zároveň  ale s velikou nejistotou  očekávali jsme jak se první pokus náš zdaří. Každého dne pilně a bedlivě prohlíželi jsme jikry a těm se k naší spokojenosti dařilo dobře. Jen málokterá se zkazila. Však radost naše dostoupila svého vrcholu, když po osmi nedělích spatřili jsme oční body. Tu teprve nabyli jsme pevného přesvědčení o zdaru našeho prvního pokusu.“

A nebyl to jen pstruh, kterého se snažili naši předchůdci uměle chovat a vysazovat. Ne nevýznamné pokusy prováděli i s lososem: „ Dne 7. a 12. března obdrželi jsme zásilku 20.000 jiker lososích. Tu teprv byli jsme potěšeni, ale zároveň padla na nás nová starost. Jak to s losůsky dopadne ?  S úzkostlivostí a nejvyšší opatrností opatrovali jsme svěřený nám poklad. Tu jsme teprve poznali, že je to sice hezká a záslužná věc pěstovati ryby, ale zároveň též ne příliš snadná. Avšak co nedostávalo se nám praxe, doplnili jsme pilností a svědomitostí v dohlížení k jikrám a práce naše byla odměněna. S jásotem uvítali jsme  dne 19.března 1885 prvního pstroužka a dne 7.dubna 1885 prvního losůska“

Při popisování činnosti spolku najdeme v kronice ještě něco, co je v dnešní době velice moderní. Dnešním způsobem se tak odvíjí velkochovy všech uměle chovaných a vysazovaných ryb. Z toho je vidět jak naši předkové byli jasnozřiví a předvídaví. Zápis začíná takto: Abychom chov ryb, zejména pro naši krajinu chov pstruhů účinněji provádět mohli, vystavěli jsme na pozemku od vrchnosti kyšperské najmutém rybník pro semenáče pstruhové a zároveň najmuli od téže vrchnosti právo lovit ryby v řece Divoké Orlici v obvodu obce Nekořské na dobu 12 po sobě jdoucích let.“

A tak bychom mohli dlouho číst v kronice o práci lidí, nesmírně zanícených pro věc, o jejich starostech při výstavbě druhé líhně pod školou, tedy té, kterou již známe ze starých obrázků, o pravidelných návštěvách a pomoci radou i penězi prof. Antonína Friče, v českém rybářství jedné z největších postav.

Protože první postavená líheň neměla dostatečnou kapacitu a nebyla i na tehdejší poměry moderní, začali stavět někdy kolem začátku května 1888 líheň novou, která byla asi 50 m pod líhní první ještě na pozemku pana Josefa Koska. Samotnou stavbu postavili poměrně brzy, ale vše se zadrhlo se stavbou přivaděče vody, který pro docílení potřebného spádu, musel být  130 metrů dlouhý. V kronice jsou popisovány problémy s výkupem pozemků pro přívod vody a  nepřízeň počasí a starosti  s  pokládáním trubek. Vše zdárně skončilo někdy v polovině listopadu a vznikla nová líheň s kapacitou 30 aparátů, které byly umístěny ve dvou řadách. Na starých fotografiích můžeme vidět, jak líheň vypadala, jaké bylo její vnitřní zařízení a také jakým způsobem se tehdy lovila generační ryba.

Od roku 1884 do roku 1936 bylo vysazeno v Nekoři:

++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ „Cílem vzdělání a moudrosti je, aby člověk viděl před sebou jasnou cestu života, po ní opatrně vykračoval, pamatoval na minulost, znal přítomnost a předvídal budoucnost.“ — Jan Amos Komenský český barokní spisovatel, filozof, náboženský spisovatel, pedagog, politický spisovatel a vědecký spisovatel 1592 – 1670

++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

Zápis v kronice se závěrečné zprávy jednatele končí  těmito slovy: „Konče zprávu svou, vyslovuji vřelé přání, aby spolek maje nyní ústav dokonale zřízený i dále v oboru svém horlivě si počínal  jako až dosud   a tak ozdobou obce  i milé naší vlasti české se stal.  V Nekoři 7. března 1889. Podepsáni  Josef  Víteček t.č. předseda a František Rejholda , t.č. jednatel „

V kronice dále najdeme pamětní listy s podpisy nekořských občanů, ale i významných osobností společenského i politického života. Tak na příklad je podepsán Jiří Albert, tehdy ještě jako medik z Vídně, příslušník slavné rodiny zakladatelů žambereckého Albertina a významný český lékař, Najdeme zde podpisy Františka Klapálka administrátora Českého královského musea, prof. Dr. Antonína Friče, mladoboleslavského hejtmana a hraběte Karl von Stubenberga.

Do roku 1996 spolek vykonával činnost o které se dovídáme jen z písemných záznamů z knihy zápisů z jednání výboru spolku Fotografií je málo a většinou se je podařilo získat jen od bývalých členů spolku, kteří již dnes nežijí.

Od roku 1929 do roku 1930 se začaly provádět zemní sondy a od roku 1933 do roku 1938 se začala stavět Pastvinská přehrada nákladem 40 milionů korun.

Do vzniku krajského hospodaření patřila do nekořského revíru jako pstruhová voda. Kromě pstruha potočního byl zde vysazován i pstruh duhový a siven americký. Pokusně byl vysazen i pstruh jezerní alpský, kterému se zde dobře dařilo.

Po skončení války s nástupem komunistické totality se zprvu organizace obnovila, ale později byla násilně sloučena s organizací v Žamberku. Zde je doklad zápisu ze slučovací schůze.

Život se v nekořské organizaci ale nezastavil. Bývalí její členové pracovali dále a zejména při práci v líhni a při výchově dětí na táborech na Dyji a na Šumavě.

Listopad 1989

Po listopadu 1989 vznikla situace, kdy bylo možné vrátit věci do původního stavu. Proto v průběhu roku 1996 byla ustanovena tříčlenná skupina (Fišer Antonín, Krupička Petr, Kučírek Jaroslav), která začala vyjednávat s Územním svazem východočeského kraje o znovuzaložení místní organizace v Nekoři. Jednání byla zakončena zřízením MO ČRS Nekoř. Byl jí dekretem  „?“ přidělen revír Divoká Orlice 5, včetně ÚN Pastviny II. (malá přehrada), úseku řeky až po nový silniční most v Líšnici, včetně chráněné rybí oblasti přičleněné dekretem KNV v Hradci Králové k líhni v Nekoři. 15. prosince 1996 těchto 18 členů (viz obrázek) se stalo zakládajícími členy nové organizace.

23.března 2019 organizace dosáhla 135.výročí od svého založení

++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ „Národ, který si již není vědom občanské odvahy svých předků, kteří se v minulosti osvědčili, nedisponuje žádným vlastním sebevědomím. Prostě zapomněl sám sebe.“ — John Fitzgerald Kennedy americký politik, 35. prezident Spojených států 1917 – 1963 ++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

Tuto stránku zakončujeme vzpomínkou na ty, kteří již mezi námi nejsou, ale na jejich památku nikdy nezapomeneme.

Rada Šmok zasloužil se pečlivým tříděním jedinců lipana podhorního a vyšlechtění druhu, kterému se zcela oficiálně začalo říkat „Podorlický lipan“.Vychoval další generaci svých následovatelů

Ing. Miroslav Šmok – jako ministr těžkého průmyslu zejména svým vlivem. Později předseda MO v Žamberku. Zasadil se o výstavbu třetí líhně na místě na kterém je dnes.

Jaromír Plocek dlouholetý hospodář nekořské a později žamberecké organizace s nesmírným pracovním nasazením. Vynikající praktik a zkušený rybář

Václav Kubíček za jeho působení jako líhňaře dosáhla líheň maximální výkonnosti,Neúnavný pracant s dokonale vedenou dokumentací líhně

Z novější historie vzpomínáme zejména na tyto kamarády

Jaroslav Pácha již jako kluk pomáhal radovi Šmokovi při jeho práci v líhni. Dlouholetý člen ńekořské, později žamberecké a nakonec opět nekořské organizace. Člen výboru, později svědomitý rybnikář. Nikdy se nevyhýbal žádné práci pro organizaci

Milan Fridrich dobrý kamarád vždy ochotný přiložit ruku k dílu. V osobním životě těžce stíhaný osudem, vždy trpělivý a přátelský.

Otakar Hrdina dlouholetý člen revizní a kontrolní komise, neoficiální rybářská stráž na malé přehradě

Luděk Kalous výborný kamarád, rybář který neustále hledal nové moderní způsoby sportovního lovu.

Zdeněk Brožek zasloužilý člen naší organizace, zkušený a zanícený rybář, vynikající líhňař a jeden čas vedoucí dětského kroužku

Jaroslav Fiala  sice důchodce, ale velmi obětavý. Nikdy neřekl NE, Obrázek je z rybářského táboráku, kde smažil bramboráky.

Vítáme vás na našich webových stránkách www.rybari-nekor.cz